1.B z OA

1 / Počátky slovesného umění (= nepsané)   -    čít. str. 6 - 13

Nejstarší slovesné projevy (pravěk)

závislost člověka na přírodě, pocit bezmocnosti

= magické (kouzelné) obřady (snaha naklonit si démony)

+ slovní projevy, zpěv, pohyb (tanec), rytmus

- magické průpovědi, zaklínadla, zaříkadla (nemoci, nepřítele, touha po lásce, úroda)

-         pranostiky (o počasí a hospodaření)

-         přísloví (zkušenosti – návod k jednání)

-         pořekadla (bez mravního poučení)

-         výroční  obřady (při rovnodennosti, slunovratu)

-         obřadní rodinný cyklus (svatba, křtiny, pohřeb)

-         mýtus – vyprávění, názory a představy o vzniku světa, člověka; pokus o výklad

                                                                                                      (fantastický)

jazyk: opakování slov, rytmický veršovaný projev, přací věty, citově zabarvené

Ústní lidová slovesnost = folklor

= slovesná kultura před vynalezením písma; tvorba lidu (dodnes)

a, venkovský

b, městský

vyjadřuje: lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor proti útisku

znaky: ústní tradování, anonymita autora, vyhovuje všem, variabilita (neustálený text,

                                                                                                             obměny)

 druhy:

-  lyrika - milostné písně, pracovní, verbovní, vojenské, ukolébavky …

-  epika - eposy, byliny, báje, pověsti (místní, historické, heraldické), pohádky(fantastické,

                                                                                kouzelné, o zvířatech), anekdoty

-  drama - obchůzkové, zpěvohra, loutkové divadlo (Matěj Kopecký)

význam: zvl. v období pobělohorském a obrozenském (vzor pro literaturu, inspirace)

               sběratelé lidové slovesnosti: např.

F. L. Čelakovský ( slovanské národní písně, přísloví)

K. J. Erben ( české písně a říkadla, pohádky)

B. Němcová (pohádky)

F. Sušil, F. Bartoš, (moravské písně)

J. Kollár, P. J. Šafařík (slovenské písně)

Antická literatura

= literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, velká inspirace

- od zač. 1. tisíciletí př. n.l. - do pol. 1. tis. n. l.

Řecká literatura   (8. st. př. n. l.  – 2. st. př. n. l., do expanze Říma)

prehistorická fáze – ústní lidová slovesnost – mýty

a, Období archaické – do 6. st. př. n. l.

epika: hrdinské eposy Ílias a Odysseia (básník Homér) – 8. st. př. n. l. - veršovaná epika

           téma: Trójská válka - Ilias - posledních 51 dní 10 letého obléhání Tróje, mísí se historie a

                                                           fantazie

                                        - v popředí epizoda hrdiny Achilla, bohové řídí osudy hrdinů -

                                           zásahy do děje

                                        - hrdinové bojují za čest a slávu

                                        - příběh s trojským koněm původní text

                                          neobsahoval                                        

      - hrdinové: Trójané / Priamos, Paris, Hektor /

                         Řekové /Héléna, Menelaos, Agamemnón, Achilles, Patrokles, Odysseus/

                              - Odyssea - 41 dní z desetiletého bloudění krále Odyssea vracejícího se

                                                    z Tróje

                                                  k věrné manželce Pénélopě

                                               - bohové již nemají osudy hrdinů pevně ve svých rukou

- ukázka čít. str. 24-27           - Odysseus dosahuje vítězství nejen fyzickou silou

lyrika:

 -      elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv)

-          monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) – Sapfó str. 28

-          milostná píseň, pijácká (k pobavení) – Anakreón; anakreóntská lyrika – o víně, ženách, zpěvu-str.28

-          sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pindaros

-          epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň)

-          bajka (vyjadřuje lid. moudrost) – Ezop - str.29

b, Období attické – 5. – 4. st. př. n. l.

·         vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén

řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa) - sbor pěvců převlečených do kozlích kůží, oběti

                       -  později se vyděluje 1 herec a sbor, pak 2 – 3 herci (vždy muži) -masky

Aischylos – náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů , Deus ex machina  =

                        nepravděpodobný boží zásah, uvedl na scénu 2. herce

-  Oresteia - Agamemnon je po skončení trojské války zavražděn manželkou Klytaimestrou / A. obětoval bohům

                    dceru Ifigenii, byl nevěrný s dcerou troj. krále Kassandrou/

      Jeho syn Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku - je potrestán:  

      zešílí, hledá pomoc u bohů. Ti rozhodnou o jeho nevině. -uč. str. 29

Sofoklés - uvedl na scénu 3. herce, jeho tragédie často spjaty s městem Théby

- Král Oidipus - thébský král se dozvídá, že mor, který zachvátil město je trestem za to, že v něm přebývá vrah bývalého krále. Oidipus zjistí, že vrahem je on sám. Věštba  prorokovala, že zabije

otce a ožení se s matkou. Proto byl králem odložen. Při cestě za hledáním svých rodičů zabije neznámého  muže - krále, osvobodí Théby od zlé sfingy a ožení se s královnou - svou matkou. 

Oidipus se oslepí, prchá z Théb.

- Antigona - dcera krále Oidipa - bojuje za dodržování přirozených mravních zásad a zákonů lidskosti: pohřbení  bratra, který zemřel jako vlastizrádce. Když obřad vykoná, je zaživa pohřbena ve skalní hrobce, kde se oběsí. Děj zůstává v rovině mezilidských vztahů, není motivován zásahy božských sil. uč. str. 30

Eurípidés –  zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy. Jeho hry = první pokusy o psychlogická  

                                                                                                                            dramata, omezil úlohu sboru

- Médeia - drama lásky, nenávisti, pomstychtivosti

                  Médeia = dcera kolchidského krále, kterého zradila. Zabila svého bratra, aby Iásonovi

                  pomohla získat zlaté rouno. Když ji Iáson opustí, mstí se mu smrtí svých synů a otráví 

                   jehonovou manželku.

                   V závěru odlétá v dračím voze boha Hélia do Athén. / Deus ex machina / - uč. str. 31

znaky antické tragédie: z řec. tragoidiá = kozlí zpěv,  divadelní hra vážného obsahu

-          čerpá z mytologie

-          hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí

-          konflikt se silami, s nimiž vedou nerovný boj (osud, bohové, vášně)

-          končí tragicky (hrdina podléhá, ale mravně vítězí)

-          forma: verš /hexametr/

-          existence chóru (veřejné mínění)

-          jednota času, děje a místa

-          děj se nečlení na dějství

-          spojení mluveného slova, zpěvu a tance

komedie - vzniká ze stejných obřadů jako tragédie

znaky antické komedie:

-          veselohra, komický účinek

-          zesměšňuje jevy života, lidské vady -  šťastný, smírný konec

-          útok na politické poměry, soudobou morálku

-          nevázaný žert

-          dialog

Aristofanés – Jezdci, Mír, Žáby – řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlost

- Lisystrate - téma dívčí války. Ženy obou stran se dohodnou, že odmítnou sdílet lože se svými partnery, dokud

                      neuzavřou mír

_________________________________________________________________________________________

historická próza – Hérodotos – otec historie (řecko-perské války) - historii prokládá povídkovými příběhy,

                                                                                                              historicky ne příliš spolehlivý

                                Thukydydes - Dějiny peloponéské války

řečnictví – Démosthenés  - filipiky

                   filipika = útočná řeč proti Filipovi II. Makedonskému, který se snažil o nadvládu nad Řeckem

filozofická próza –  Sokrates - se svými žáky začal používat metodu dialogu - srovnávání růz. názorů

                              -  Platón – Ústava - kritizuje dosavadní ústavy a navrhuje ideální stát: v čele vrstva dobře

                                                                  vzdělaných filosofů

                -  Aristotelés – vychovatel A. Makedonského - Poetika /umění básnické/

                                                                                            Rétorika /umění řečnické/

                                       - encyklopedické dílo a rozdělení vědních oborů, zakladatel logiky

c, období helénistické – 4. – 1. st. př. n. l.

–         po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským, řecká kultura je rozšířena do oblastí východních civilizací, prolíná se s nimi, vzájemné obohacování.

–          Menandros  - tzv. nová komedie /rodinné problémy, manželské vztahy/

–         Theokritos - bukolická poezie / = tzv. idyla, život pastýřů a venkovanů, přírodní náměty /

2. Římská literatura (od 3. st. př. n. l. – 5. st. n. l. )

-          latinská, většinou nepůvodní (ovlivněna řeckou literaturou)

a, období archaické – 3. st. př. n. l.

komedie – Titus Maccius Plautus - vliv Menandra, čerpá ze života obyčejných lidí (otroci,

                   vojáci, milenci)      

                                                        - Komedie o hrnci(o lakomci – vliv na Moliéra) uč. str. 32

b, vrcholné období = zlatý věk (1. st. př. n. l. – poč. n. l.)

řečnictví – Marcus Tullius Cicero - období občanských válek – politické řeči, dopisy

                                                            vzor klasické latiny - uč. str. 33

paměti (memoáry) – Gaius Julius Caesar – Zápisky o válce galské

lyrika- Gaius Valerius Catullus – milostná poezie - uč. str. 34

autoři z doby Oktaviana  Augusta:   Augustus - 27 př.n.l. = vznešený

- Publius Vergilius Maro:   Zpěvy pastýřské (Bukolika), Zpěvy rolnické (Georgika) – obě z vesnického prostředí,  

                                                                                   obdiv a láska k venkovu, rodné zemi - uč. str.  35

                                                                                   - viz Theokritos

                        - epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu (trójský hrdina Aeneus po dobytí Tróje

                                                    a po dlouhém bloudění přistál v ústí řeky Tibery = praotec

                                                    Augustova rodu) - uč. str. 34

- Quintus Horatius Flaccus – satira, písně, lyrika

- Publius Ovidius Naso – milostná poezie  -např. Umění milovat  - uč. str. 35

                                      -mytologická poezie

                         např.    Proměny(Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny )

                                                                                                                            - uč. str. 36

c, stříbrný věk = literatura doby císařské – 1. st. n. l.

satira – Martialis (epigramy) - uč. str. 37

filozofie – Seneca- O dušením klidu

historie – Tacitus (Letopisy, Historie)

d, období úpadku – 2. st. n. l.

Marcus Aurelius – Hovory sobě

Antika: vysvětlete pojmy

- Epos:

            - žánr veršované epiky

            - zaznamenává mýty, významné události, činy mimořádných osobností

            - spletitý děj, popisy

- Idyla:

            - krátká lyricko-epická báseň s přírodními náměty 

            - Bukolická poezie:

                                         - zobrazuje život zemědělců a pastýřů

- Anakreontská poezie: viz Anakreon

            - monodická /určená pro sólový přednes s doprovodem hudebního nástroje/

                                 lyrika oslavující lásku, přátelství, víno

- Óda:

            - chvalozpěv

            - lyrická oslavná báseň

- Hexametr:

            - antický šestistopý verš

- Epigram:

            - původně nápis na náhrobku

            - krátká satirická báseň s vyostřenou pointou

- Drama: divadelní hra

- Tragédie: /kozlí zpěv/ 1 -3 herci - muži - masky

            - antická tragédie je psána ve verších /hexametr/

            - divadelní hra vážného obsahu

            - hrdina v konfliktu s nadpřirozenými silami nebo se zlem, vášněmi, jež plodí člověk

            - zápas nerovný: výsledek předurčen osudem - hrdina podléhá - tragický konec

            - jednota místa, času, děje

- Aristoteles: Poetika - rozbor tragédie

- Deus ex machina: nečekaný zásah vyšší moci

- Komedie: stejný původ jako tragédie

            - antická komedie psána prózou

            - konflikt je pojímán komicky

            - dramatický zápas o věci banální, nízké

            - vysmívá se lidským vadám, vlastnostem

            - smírné rozuzlení